ČESKO HLEDÁ 2. SLOKU HYMNY!

Představte si hodinu českého jazyka. Kantorka vypráví žákům o době národního obrození, zastaví se u české hymny a ptá se: „Jestlipak víte, kdo ji složil?“. Jeden z žáků snaživě odpovídá: „Slepý žebrák.“ Sklízí za to posměch spolužáků. Hodná kantorka se ho nicméně zastává. Vždyť ten hoch vlastně předešel dobu: dnes přece nikoho nezajímá, kdo co stvořil, ale která hvězda to zpívá nebo hraje.

A představitel nevidomého houslisty Mareše ze hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka zpěvák Karel Strakatý by byl coby frontman ze současného hlediska významnější, než autoři uvedeného muzikálu. Autorem hudby byl František Škroup, libreto napsal Josef Kajetán Tyl, první šéfredaktor Týdeníku Květy.

Voda hučí do papučí?

Vlastenecký hit brzy zlidověl, stal se národní a později státní písní. Čechy byly tedy prvním státem, který měl jako hymnu divadelní šlágr. Její cesta ale nebyla nikterak umetená. O písni Kde domov můj se dokonce říkalo, že je cukrkandlová!

Dokonce ani někteří národní bardi ji nebrali za svou. Janáček prý nad ní ohrnoval nos, Neruda žádal Bedřicha Smetanu, aby složil něco lepšího, Smetana ovšem odmítl se slovy, že sotva se lze stavět proti písni, „kterou lid sám za svou hymnu povznesl“.

I tento „lid sám“ ale někdy nahlížel na svou hymnu s odstupem. Svědčí o tom mnohé parodie – například „Voda hučí do papučí/ vítr fouká do klobouka/ Franta bije Pepíka,/ Pepík křičí: Bože můj/ Pod stolem je domov můj!/ Nad Tatrou sa blýská,/ Čech Slováka tříská/ slobodu už máme,/ o ňu si nedbáme!“

Vstupte do dějin!

Pokud jde o délku naší hymny, používá se dnes jen první sloka původní Škroupovy písně. Protože ale píseň měla původně sloky dvě, rozhodli jsme se v duchu slavnostního pokračování v odkazu našeho prvního šéfredaktora J. K. Tyla, vyhlásit VELKOU SOUTĚŽ: ČESKO HLEDÁ 2. SLOKU HYMNY!

SOUTĚŽ: ČESKO HLEDÁ 2. SLOKU HYMNY!